Pokud existuje nÄ›jaký symbol ochrany životního prostÅ™edí, pak jsou to bezesporu stromy. Každou chvíli také slyšíme o plánech na obnovu lesa, nebo o nÄ›jakém mÄ›stÄ›, které nechalo na svém kraji vysadit stovky semenáÄků. To je samozÅ™ejmÄ› v pořádku, je vÅ¡ak dobré se zamyslet nad tím, zda právÄ› stromy pro nás mají až takový význam, jaký jim pÅ™ikládáme.

 

Zdaleka nejÄastÄ›ji se hovoří o jejich produkci kyslíku. A není pochyb, že to rozhodnÄ› dÄ›lají, stejnÄ› jako vÅ¡echny ostatní fotosyntetizující rostliny. PÅ™edpoklad je zde v tom, že jelikož jsou tak velké (a mnohé z nich měří desítky metrů) a koÅ¡até, pak jej produkují daleko více. To je sice hezký sentiment, bohužel je od pravdy ponÄ›kud daleko.

 

 

V první Å™adÄ› je dobré si uvÄ›domit, že v naÅ¡ich podmínkách produkují stromy kyslík pouze ve vegetaÄním období. V zimÄ›, kdy opadají, nemají žádné zelené Äásti a tedy ani nic, co by mohlo provádÄ›t fotosyntézu. Ano, existují jehliÄnany, které neopadávají, avÅ¡ak jejich listová plocha, Äi spíše plocha jehliÄí, tedy ta, která je za výrobu kyslíku zodpovÄ›dná, je oproti listnáÄům skuteÄnÄ› velmi malá.

 

PříliÅ¡ se také nemluví o faktu, že valnou Äást kyslíku stromy samy spotÅ™ebují. Koneckonců i pro nÄ› slouží jako zdroj energie. V noci veÅ¡keré zelené rostliny dýchají jako my lidé, proces je tedy obrácený. A zvláštÄ› v dobÄ› růstu mají stromy skuteÄnÄ› velkou spotÅ™ebu kyslíku.

 

 

Pokud jde o deÅ¡tné pralesy, o kterých se také Äasto mluví, zde se zapomíná na to, že jsou plné další organické hmoty, která jej využívá. Jsou tedy kyslíkovÄ› téměř neutrální, podobnÄ› jako ty u nás. V tomto ohledu je tedy nepotÅ™ebujeme.

 

Kdybychom se chtÄ›li podívat, kdo skuteÄnÄ› vyrábí až 80 % kyslíku, který dýcháme, pak se musíme zaměřit na moÅ™e, konkrétnÄ› na fytoplankton a zelené Å™asy. Ty vÅ¡ak nevypadají ani zdaleka tak pÄ›knÄ›, a proto je pro běžného ÄlovÄ›ka obtížné postavit se za jejich ochranu. A to je velká Å¡koda.